Blog - svět dětí

V poslední době si ve virtuálním i reálném prostoru všímám jedné věci...

aneb RYCHLOST NENÍ CHYTROST...

Ještě když jsem působila v mateřské škole, sem tam (no dobře - někdy častěji) jsem dětem ošetřovala odřeniny nebo místečka po vyndání třísky. V takových momentech jsem si zcela přirozeně navnímala dané dítě a vždy k dítěti přistupovala individuálně (reflektovala jsem např., že: někdo měl strach, někdo byl tzv. v poho, někdo se bá, že dezifekce bude...

Zajímá Vás, jaké jsou možnosti předškolního vzdělávání?

Malý princ je pro mě tak trochu srdeční záležitost. Velmi se mi líbí, že příběh Malého prince je tak trochu příběhem každého z nás (aneb vnitřní dítě).

Když mě něco zajímá, někdy se ve mně projeví ta část mého já, kterou jsem v pracovní verzi pojmenovala "detektivní". No a ta "detektivní část sebe sama" "mi nedá spát" do chvíle, dokud nenajdu odpovědi...

Naše vzorce pro život vznikají do 6-7 let věku a na jejich základě následně stavíme/"jedeme" po celý svůj život.

Včera jsme se s mámou bavily o životě, o dětech, o škole, o dětství. A mně najednou stanula na mysli jedna událost, jedna věta z minulosti. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem chodila na střední školu a jeden den jsem došla domů s poznámkou v indexu. Ano - já jsem došla domů s poznámkou.

V úvodu bych ráda zmínila, že existují rýmy dvojího typu: