Chlapeček, který "neuměl" mluvit...
Zrovna dneska mi to přišlo...
Tak jsem se rozhodla napsat něco málo o tom, když dítě v MŠ nemluví a něco málo o tom, jak to může být...
Když jsem ještě pracovala v MŠ, kolikrát jsem byla přítomna u velice (pro mě) zvláštních situací.
Jednou z mnoha takových bylo to, že jsme měli ve třídě chlapečka, který i ve svých 4 letech příliš nemluvil (víceméně používal pouze útržkovitě slova). Nicméně chci zdůraznit, že celý čas si naprosto vše, kolikrát i beze slov, dokázal úplně v pohodě vykomunikovat. Přiznám se, že jsem nikdy neměla ráda srovnávání a tabulky jsem vždy brala jako něco velmi hrubě orientačního, takže já osobně jsem toto vlastně vůbec neměla potřebu řešit, protože, dle mého, nebylo co řešit.
Jenomže ne všichni to takto mají, že ano. Víte, to, že jsme dospělí (na papíře), neznamená, že jsme dospělí v tom pravém smyslu. Dospělost nerovná se vědomý člověk. Tak se stalo to, že čím dál častěji mezi sebou některé "dospělé osoby" začaly šířit blud, že s chlapečkem je něco špatně. Že je pomalejší, že není úplně nejchytřejší apod. (dnes už se nebojím napsat, že ano - chlapeček JIM krááásně zrcadlil (aniž by to ony ovšem ony byly schopny pochopit a pojmout) a všechny tyto věci velmi vypovídaly o osobách, které byly autory těchto nesmyslů a šířily je dál).
Víte, děti jsou nám velkými učiteli - pakliže jim dokážeme naslouchat a vnímat je. Což je vlastně velmi jednoduché a přirozené, jen jsme na to ve své vlastní důležitosti, strachu, nevědomí, egu apod. tak trošku pozapomněli (no, někteří trošku víc).
Nicméně... konkrétně tento chlapeček měl zdravé zázemí v rodině, takže si nemyslím, že by jej cokoliv z úst některých "dospělých" ovlivnilo. Každopádně i toto byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla tehdy podat výpověď. Myslím si totiž, že s dětmi by neměl pracovat kde kdo.
Každopádně... přiznám se, že na okamžik jsem také zapochybovala, zda náhodou něco (no, ve skutečnosti ta pochybnost byla o mně - "ano, o tobě Veroniko"). Nicméně chlapeček byl tak úžasný, že jednoho dne mě zase posunul o sto kilometrů dál, protože jsme jednou spolu takhle byli u stolečku a... otevřel se mi a ukázal mi (přitom nemusel, že ano), že po té své cestě jdu správně, že nemám pochybovat. Ta krásná bytost na mě začala najednou mluvit v souvětích. Na ten okamžik nezapomenu. Bylo to pro mě velmi silné a také poučné.
Víte, s tímto se setkávám poměrně často - rodiče, kteří řeší, že jejich dítě v určitém prostředí, s určitými lidmi nekomunikuje.
Pravda je taková, že chlapeček prostě neměl potřebu s námi komunikovat. A zpětně - víte, ani se mu nedivím. Proč dávat energii a hlavně proč někomu něco dokazovat, když... Proč by měl vlastně mluvit na lidi, kteří ho stejně neposlouchají... Vlastně - myslím, že tohle mají mnozí lidé nežijící pouze kdesi na povrchu stejně úplně jako on.
Shrnutí: chlapeček byl celý čas zcela v pořádku a mluvit uměl, jen zkrátka neměl potřebu s konkrétními lidmi mluvit a komunikovat. Toť celé... A ano - děti předškolního věku jsou ještě na sebe sama a svůj zdroj napojené. Naprosto přirozeně se nachází v přítomném okamžiku a na frekvenci alfa a théta. A ano - povětšinou platí - nikoliv děti, ale to my dospělí potřebujeme opravit.
S láskou
Veronika