Co dělat, aby děti byly šťastné?

Aby děti byly šťastné a radostné, potřebují zažít onu cestu - cestu za radostí. 

V dnešní době mají mnohé děti všechno hned, některé dokonce ani neznají, jaké to je na něco se těšit. Ano - pomalu se vytrácí ten proces, kdy jsme se jako děti mohli na něco těšit. Přitom fáze těšení se je velmi krásná a důležitá věc. A to nejen před, ale také tzv. po. Úplně jinak totiž přistupujeme k něčemu, na co jsme si museli chvíli počkat nebo na něco, na čem jsme se spolupodíleli. S tím je spojená i následná péče o danou věc. Nejde ale jenom o věci a hmotné statky, úplně stejné je to s výlety, zážitky či vztahy tady a teď i v budoucnosti.

Proč jsou dnes děti často nešťastné, bez energie a radosti? Možná protože my dospělí se je snažíme dělat neustále šťastné, pořád se je snažíme zabavit a nedej bože, aby bylo dítě pět minut bez jídla, když přesně v 15:00 hod. si řekne o svačinku. Svačinka zpravidla musí být na stole (v lepším případě) či v ruce už v 15:01 hod., jinak nastává problém. Nicméně děti úplně v pohodě zvládnou čekat, jen my dospělí jim často vytváříme prostředí, kde nemusí a pak - když jednou něco není ihned, je problém. Sami si tak s dětmi vytváříme začarované kruhy, které je postupem času čím dál tím více náročnější zvládat, protože ano - jak děti rostou, tak zpravidla se jejich požadavky zvyšují a mají tendenci se rozpínat (a aby také ne, když nedáváme vůbec žádné hranice). Rodiče se pak ocitají v situacích, kde už neví kudy kam a buď začnou ještě rozšiřovat ono bezedné pole, nebo se snaží být najednou autoritativní tzv. z 0 na 100, či se pokouší vše vysvětlovat a mluvit a mluvit a mluvit. Jenže ono to většinou nefunguje. Proč? Protože dítě je už naučené, že všechno je hned, jak si něco usmyslí nebo ještě než si vůbec stačí pomyslet. Pořád dětem něco "rveme", hlavně ať nemají něčeho nedostatek a ani na vteřinu se nenudí a ať nezažijí nikdy propad. Paradoxně tímto přístupem děti v reálném životě pak propady zažívají, jenže mnohdy už jsou to propady, které nezvládají. Věčné umetání cestiček později způsobuje, že když se na cestě objeví kamínek, dítě zkoprní a ustrne - neumí si poradit. 

NUDA

Nuda = prostor pro rozvoj fantazie dítěte, přitom prožití nedostatku nás formuje do života a dává nám možnost TĚŠIT SE.

Dále: když to nejde dnes takto (např. došel jahodový jogurt), ukázat dítěti, že se nic hrozného neděje (mimochodem perfektní příprava na život, protože život je změna). K snídani si dítě přeci může dát i borůvkový jogurt, rohlík či cereálie.  

Poslední myšlenka: nechat je někdy také volně dýchat a nechat je být (věřte, že když dítěti dáme důvěru namísto nějakého neustále strachu a přepečovávání - kolikrát před sebou během pár okamžiků máme naprosto jiné dítě - tvořivé, usměvavé a radostné :).

Ono opravdu kolikrát platí: CESTA JE CÍL. Přičemž je to právě cesta, která nám umožňuje vytvářet si něco/vztah k sobě, lidem a věcem na hlubší úrovni. 

S láskou a přáním krásného nedělního dne
Veronika