DÝCHÁNÍ
Dnes mi opět jedna studentka připomněla mnohé a já měla možnost si něco osvěžit a předat jí alespoň kousíček...
- to, co učitel ve škole pronesl ke mně ve skutečnosti nepronesl ke mně, ale sám k sobě (je to jeho, ne moje)
- ne každý by měl být učitelem (pokud máš značné problémy sám se sebou, nejprve si je vyřeš a potom nech sebe sama působit na děti)
- když cítím, že se ztrácím, nejsem u sebe - dýchej (dýchat si můžeš v lavici, v autobuse, venku - prostě kdekoliv). Dech tě vrátí k tobě samému, do klidu.
- pokud mám oblíbené tričko, přívěsek, propisku či talisman - jednoduše si jej vezmu na čtvrtletku s sebou
PS: nevnímám se jako učitel, nemám co učit a studenti to ostatně ani nepotřebuj. Děti, žáci, studenti jsou inteligentní bytosti (mnohdy vědomější než my dospělí) a když chtějí, tak nemají problém si věci osvojit. Ano, v osvojování jim mohu nějak pomoci, podpořit je, nicméně v konečném důsledku jsem spíše tichým pozorovatelem a oporou, pakliže to potřebují. Nic víc, nic míň. Hnacím motorem jsou oni sami... já je pouze nechávám projevit a být.
* dýchání je skvělým pomocníkem pro získání odstupu a návrat k sobě samému - nejlepší věc, kterou lze v případě potřeby (když cítím, že se vzdaluji sobě samému) využít kdykoliv a kdekoliv. Funguje u všech věkových kategorií (ověřeno léty praxe :))