MOJE CESTA K... (4. část)

Tentokrát si dovolím sdílet svůj vlastní příspěvek na sociální síti, kde mi to dneska prostě přišlo...

...začalo to tím, že před pár dny sdílel Jan Vojáček toto (autentické) video:

https://www.facebook.com/funkcnilekar/videos/578346140711369

Víte, pravdou je, že mi Honza nějaký čas dost vadil. Pamatuji se, že když jsem jej poprvé zavnímala (myslím, že to bylo u Jardy Duška?), že jeho smýšlení/slova se mnou rezonovala ihned, ale bylo tam nějaké ALE. Pořád mi na něm něco nesedělo (hlava mi nabízela, že je z bohaté rodiny, že vypadá až moc dobře, že je úspěšný, že...). Až s odstupem času mi došlo, že mi ne nikoliv na něm, ale na mně samotné vadilo to, co mi ukazuje. 

Šlo totiž o to, že on prostě BYL. 

On si dovolil být a já tehdy jednoduše neexistovala. To mě na něm štvalo (a ano - trvalo mi, než mi to došlo). 

Co tím chci říci... není to o tom se měnit, ale o tom DOVOLIT SI BÝT. A když si dovolíte být, najednou přestáváte žít v minulosti, v budoucnosti, strachy Vás opouští, autopiloti se najednou přestávají spouštět atd. atd. - PROSTĚ JSTE, TADY A TEĎ. V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. 

Na doplnění mohu doporučit toto video (klidně pouhých úvodních 55 vteřin):

https://www.youtube.com/watch?v=psi7RQsboyA

S láskou k sobě samým
Veronika