Opravdu jsou děti vždycky drzé nebo...?

Včera jsme se s mámou bavily o životě, o dětech, o škole, o dětství. A mně najednou stanula na mysli jedna událost, jedna věta z minulosti. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem chodila na střední školu a jeden den jsem došla domů s poznámkou v indexu. Ano - já jsem došla domů s poznámkou.

Tuším, od koho ta poznámka byla, ale 100% jistá si nejsem a nepamatuji se, jak co a tehdy bylo. Nevím, již při jaké "konkrétní příležitosti". Na co si ale vzpomínám velmi dobře i po letech je ten pocit, ta emoce, ta mamky reakce - nevím, jak to bylo, ale vlastně velmi dobře vím. A máma mi to jen potvrdila.

Nebylo to vůbec plánované, prostě se takhle prostřednictvím slov pokusím Vám přiblížit ten stav, tu situaci, TO NĚCO...

Ptám se: "Mami, pamatuješ si, jak jsem jednou na střední přišla domů s poznámkou?"

Mamka: "No, vlastně úplně nepamatuju." "Ale vím, že s Tebou nikdy žádné problémy nebyly, tak jsem to tak prostě brala - no a nějaká poznámka."

Já: "Já si sice nepamatuji, v jaké situaci to přesně bylo, ani už nevím, kdo mi tu poznámku napsal (byť - domnívám se, že nejspíš třídní), ale zcela přesně si pamatuji, že... jsem došla ze školy domů a říkám Ti:

"Víš, mami, já jsem dneska ve škole dostala poznámku." A Ty jsi na to odvětila (aniž bych já řekla cokoliv bližšího): "Za co? Za to, že jsi byla drzá?"

Rozhovor pokračuje... Já: "A mami, vážně si myslíš, že jsem tehdy byla drzá?"

Mamka: "To si nemyslím (řekne bez zaváhání). Tys jen řekla pravdu, proto jsi dostala poznámku,"

A proč tohle všechno píšu? Proč jsem si krátce před půlnocí zapnula počítač a měla potřebu dnešní rozhovor mámy s dcerou sepsat do slov?

Odpověď je prostá.
Tím důvodem jsou DĚTI.

Protože přemítnutí si tohoto dnešního rozhovoru mě přivedlo k tomu, že:

my dospělí jisté věci víme, ale také máme tendence o nich nemluvit anebo je nazývat (ne)pravými jmény aneb...

Je pravda drzost?

nebo

Je jednodušší (pro některé dospělé) Pravdu (v některých chvílích, když ji řekne studen, dítě, dospívající,...) označit za drzost?

* Pozn.: autorka tohoto textu odmalička nesnáší nespravedlnost.