Úryvek z MŠ

Ještě když jsem působila v mateřské škole, sem tam (no dobře - někdy častěji) jsem dětem ošetřovala odřeniny nebo místečka po vyndání třísky. V takových momentech jsem si zcela přirozeně navnímala dané dítě a vždy k dítěti přistupovala individuálně (reflektovala jsem např., že: někdo měl strach, někdo byl tzv. v poho, někdo se bá, že dezifekce bude štípat, někomu šlo primárně o zalepení místečka náplastí,...), ale vždycky jsem všem dětem říkala:

"Naše tělíčko je kouzelné a hezky Ti tu ránu zahojí."

Teprve když jsem tuto větu dětem opakovala nějaký čas (nevím, přišlo to ke mně zcela plynule právě tím, že se člověk do těch okamžiků pravidelně dostával), tak mi došlo, jaká hloubka v této větě ve skutečnosti je.

Jsme dokonalí ve své nedokonalosti

Někdy, když se s dětmi motáme tzv. v kruhu, je vhodné se podívat na "věc" trochu jinak - s odstupem, bez emocí, nebo společně s někým, kdo není v kruhu společně s námi.

Někdy zase pomůže vyzkoušet všechno a pochopit, že to jediné, co máme v dané situaci/stavu udělat je to pustit.

Univerzální vzorec či rada neexistuje, protože každý jsme jedinečný a naše cesty jsou neopakovatelné.

PS: I když se nám to tak ne vždy jeví, tak...
Děti nám dospělým mohou být skvělými pomocníky a průvodci na cestě seberozvoje. No a v neposlední řadě také (někdy fakt hoodně napřímo) zrcadlem nás samotných a barometrem rodiny.